Tak jo, ... ehm...
Vážení přá-te-lé ...
(Já se bojím, vemte to někdo za mne... Jo, že tu nikdo jiný není!? Hm... No dobře!)
Vážení přátelé samonakladatelství Balaena mysticus, srdečně si dovolujeme Vám představiti první z těch notně očekávaných a notně kýžených a tolik již před Vánoci slibovaných děl našeho samonakladatelského podniku.
Tuto knihu jsem si chtěl nechat až úplně nakonec. Další dvě knížky, mnohem skromnějšího ražení, jsou však neustále nedopečené. A vy již nedočkavě čekáte nějaký výsledek naší činnosti. Tedy, co že se nám to před vánoci podařilo dorazit až na talíře světových čtenářů?
Přivítejte prosím Pouť, knihu Martina Řeháka, knihu rozverné imaginace, knihu pro děti, snad i dospělé, knihu úžasných fantazijních obrazů, knihu o naprosto nepraktické velikosti A3 (neboť je určena výhradně k domacímu čtení: na stole), knihu, na jejÍž výrobu byl použit voňavý a těžký papír, knihu na jejíž kompletaci se podílely ruce, jehla, šídlo, nit, lepidlo a látky a tudíž si ji dovolujeme nazvat bibliofilií.
Děkujeme srdečně za spolupráci firmě SKORI, která velice vstřícně, rychle a kvalitně připravila tištěný materiál.
Kdyby snad kdokoliv z Vás chtěl míti takovou knihu ve své knihovničce – napište nám do zpráv, rádi s Vámi o takové eventualitě promluvíme.
Obsah za to stojí – a snad i – vzhled...
Tak – neustále se tím poslední dobou pyšním. Ale myslím, že je čím. Asi po dvou letech průběžné práce, jsme dali s Martinem Řehákem dohromady finální podobu jeho knihy. Knihy, která dle mého soudu stojí za čtení a která stála za takovou spoustu výtvarnické rukodělné činnosti.
Příběh Martina Řeháka nás bere do magické říše dětské imaginace. Jeho obrazutvornost je nesmírně hravá. Často až bizární. Ale při čtení Pouti jsem neodolal fascinaci a závrati z toho, jak pestrý musí být vnitřní autorův svět.
Nu, nechte se navnadit...
"Mimořádně ovšem oceňuji autorovu tvůrčí originalitu při tvorbě míst, kterými Valentin prochází. Neotřelé motivy, které asi leckdy stvořila inspirace v podobě obyčejných předmětů, jako je třeba peří, získávají s větší velikostí i mnohem mohutnější atmosféru. Po této stránce si Pouť zaslouží plný počet bodů. Příliš mne na druhou stranu nenadchlo, s jakou nepravidelností se ve výše zmíněných prostředích hlavní hrdina přesouvá. První polovina knihy střídá jedno místo za druhým, zatímco v průběhu té druhé Valentin neopouští Fenčí město. Celá kniha jako kdyby se tímhle pozastavením putování proměnila. Zjemnění rozdílů obou částí by celému příběhu nepochybně prospělo."
od jedné recenzentky
コメント