Zöllner v Hnízdě

aneb

Jak to vypadá, když se sejdou Pábitel, Vypravěč a Řečník?

V úterý 27. března 2018 se v Hnízdě snů v Hradci Králové, nedaleko Velkého náměstí a Galerie moderního umění, odehrála milá akce. Do Hradce zavítal náš dobrý přítel a autor Felix Zöllner, kterému Samonakladatelství Balaena mysticus momentálně vydává pentalogii.

Dorazil za námi z dalekého Braunau a hned představil svým osobitým hlasem několik vlastních textů plných lyriky. Atmosféra byla příjemná, komorní, něžné nažloutlé světlo se povalovalo po stěnách a servírka nás obletovala, tu s čajem, tu s espressem, tu s pivem, tu s cibulovými kroužky. Myslím, že si to snad všichni užili. Rozhodně si to však, podle jeho vlastních slov, užil sám autor:

„Bylo to subtilní. A podmanivé. Těším se na další takovéhle fantastické akce.“ (FZ)

Akce začala příchodem podroušeného organizátora Jakuba Vovse (Vypravěč) a samotného autora Felixe Zöllnera (Pábitel), který se ještě dost dobře držel, dokonce natolik, že zvládl sklenku griotky. Postupně dorazili všichni níže jmenovaní a čtení mohlo propuknout.

Zároveň byla představena kniha Pouť Martina Řeháka (více o ní zde) a trochu také Samonakladatelství Balaena mysticus. Na události nechyběly velké osobnosti. Jmenujme alespoň drahou ženu Jakuba Vovse Adali Wagnerovou, Evu Vodochodskou s jejím přítelem, Jakuba Drahoráda s jeho přítelkyní, ti tvořili část tzv. Klášterních přátel, a dále také členky skupiny LitPos: Andreu Novákovou a Lucii Vojkůvkovou s jejím přítelem. Nechyběl samozřejmě také velký editor a korektor Martin Řehák (Řečník). A byli zde dokonce přítomni slavní páni Českého majáku, slovutní redaktoři Jáchym Vousek a Albrecht Mýval.

Pro přiblížení Zöllnerovy tvorby si dovolím citovat text, který byl napsán pro třetí oddíl chystané pentalogie DUX:

„Autor má mimořádný cit a talent pro zprostředkování vjemů, což je vzácná dovednost. Kdykoliv jen náznakem zmíní ve svém textu jakousi vůni, jako by se otevřeným oknem po dávkách linula do pokoje, ve kterém čtenář sedí.

Neotřelé kombinace melodických slov jsou generátorem neotřelé atmosféry, která je přístupná všem vnímavým čtenářům. Občas se při čtení vloudí do podvědomí plachá myšlenka, jestli se stále ještě pohybujeme v pevných mezích prózy, nebo zda čtenáře silný a vytrvalý proud básnických obratů nevychýlil mírně ke břehům poezie. Ne že by v tomto případě na formě záleželo.

Je rovněž milé si uvědomit, že snad z úcty a z obdivu ke starým časům dnes někdo používá přechodníky s takovou samozřejmostí, zrovna tak jako se nevyhýbá slovům, která dnes v běžném hovoru použije málokdo. Celý text mi na první pohled připomíná návrat do zlatých časů, zpět k zářné minulosti české lyriky. Na ten druhý se však výrazně liší od všeho, co zatím bylo vytvořeno.

Není snadné ukázat, jaký vesmír v sobě uchovává pouhá cesta vlakem.“

Natálie Skokanová

Děkujeme také zde Natálii za recenzování... A všem, kteří se účastnili úterního rozjímání , děkujeme za jejich jsoucnost. PS: Připravujeme pro Vás záznam!