Toho dne si zašly na zmrzlinu. Byly parné letní dny, již týden trvala nesnesitelná horka a denní předpovědi počasí neměly přinést žádné svlažení. Lidé se v rozpálených ulicích procházeli v lehkých svršcích, sandálech a mohutných slunečních brýlích, někteří se na cestu horkým městem vybavili deštníkem. Každý takový zástup turistů s pestrobarevnými doplňky připomínal rozkvetlou louku, deštníky nad hlavami lidí poskakovaly jako květy rostlin v letním vánku.
Nabídka jejich oblíbeného zmrzlinářství je již notnou chvíli vábila, a tak tehdy, když spolu trávily odpoledne, neváhaly. Klára byla vyložený labužník, za pár letních zastávek v Crème Gusto se z ní stal vyhlášený znalec zmrzlinářství ve městě. Při několikerém olíznutí nadité barevné hroudy v kopečku ráda tvrdila, že dvě smetanové příchutě chutnají v kombinaci stejně dobře jako dva lehké sorbety, ale míchat to? Kdepak! Hana si většinou dala přesně to, na co měla v danou chvíli chuť, s oblibou míchala smetanové zmrzliny i lehké ovocné sorbety.
„A pro vás?“ ptala se mladá dívka za pultem s velkou roztomilou mašlí ve vlasech.
„Dala bych si jahodu s bazalkou... a mléčnou čokoládu s mořskou solí, prosím,“ odvětila Hana, zatímco váhala, chce-li porci do kornoutku, nebo do kelímku. Tahle dvě zákeřná slova se jí na jazyku v době jejich zmrzlinových zastávek pletla natolik, že se ven dostalo vždy to nesprávné.
Mlčky přešly dvě ulice, až se zastavily u břehu řeky. Rodina sněhově bílých labutí se zdržovala kolem postaršího páru, který jim kradmo házel kousky pečiva a vzrušeně u toho gestikuloval. Ulice byly plné lidí, přicházející večer vábil noční tvory z jejich útočišť. Hladina řeky se vlnila jako lem roztančených šatů, vzduchem se táhla vůně letního večera a limetkových nápojů.
U řeky se usadily. Klára byla se svým dnešním výběrem velmi spokojená, zdál se jí přímo znamenitý – svou náležitou chválu stvrzovala občasným zamlaskáním. Maracuja byla výrazně sladká, přitom nepřeslazená, a citron s mátou byl zlatým hřebem kornoutku, v letním horku příjemně osvěžil. Rády od sebe ochutnávaly a ve zkratce vždy zhodnotily kvalitu zmrzlých dezertů, příliš spolu však nedebatovaly, spíše vychutnávaly, dokud bylo co. Při převalování jazyka a zkoumání chutí ze všech stran přivíraly oči a občas nezapomněly zamrkat, jako by chtěly říct: „I když nemluvím, pořád tu jsem, neboj.“
Sledovaly, jak se obloha barví tmavšími odstíny, každá mírná vlnka jim vlažila nohy. Hana se sehnula k hladině, aby si opláchla ulepené ruce a jedné z labutí hodila zbytek kornoutku. V ústech jim zůstávalo ještě dlouho příjemně sladko.
Comments