Za zvuku keltských stromů
se pod západem slunce schovává
černá přízeň včerejška.
Jaké to bylo, pane,
usednout na můj lep?
Ptá se, nasazuje podvlíkačky.
Jsem rozverná černá dáma,
mám černé srdce.
V hlavě výbuch jako v Černobylu.
Kolik příležitostí má plavba
dvou bláznů?
Je to těžké
jako sypání cukru:
posypat -
neposypat.
Jak to z vás leze,
tak to z vás leze,
hlavně, když tvoříte,
má to něco do sebe,
takto hezky se pustit,
vyplout...
Zase jednou na -
širý oceán...
Duchovno je jenom jedno!
Comments