Vím, že jsme odjížděli s panem učitelem ze soutěže. On si vzal své – jiné auto. Svého hyundaie nechal řídit G. Řekl nám, že se sejdeme v Polici. Tak byla sranda a jeli jsme. Já samozřejmě na G žárlil. Vyptávám se jí, jestli řídí. Jestli má řidičák. Nakonec jí řeknu, že bych mohl řídit taky. Tak mi auto přenechává, já usedám. Rozjíždím se a absolutně mi to nejde! Neumím jezdit s manuálem. G je to lhostejné. Kouká z okna. Nakonec auto kdesi zaparkuji a jako bych z něho vytáhl motor. A jedeme jakoby dál - šlapu jakobych byl v autě, ale nejsem. G jde vedle mě, protože jsem se ještě nedostal přes dvojku. Nakonec mi to přijde jako naprostá pitomost. Chci se vrátit. G naléhá, ať pokračujeme. Nakonec si dobudu svou a vracíme se pro auto. To ale nemůžeme najít. Chvíli hledáme. Pak ztratím i G a nějak přejdu rovnou do zvláštního pozměněného Machova. Všude se to hemží snad Islámci. Je jich všude spousta. Naleznu i rodinu. Pořád, jako bych hledal auto. Nakonec se dostanu do našeho sklepa. Tam nějaký Islámec slévá všechny flašky a ředí naše víno. Začnu úplně hysterčit a běžím to říct taťkovi. Odehrává se následně několik podobně podivných scén, a nakonec to vypadá, že jsem byl připraven o všechno, co jsem kdy miloval. S tím pocitem se také probouzím.
Vousek
コメント