Viděl jsem stromy

Viděl jsem stromy

černé stíny

plazení plaza

chvost šust

ticho lesa je proraženo

hřebem smutku

těžce dopadají kroky

kdosi se dobývá do domu

kdosi volá z předsíně

jako svist zvonku zahřmí komár

opodál

v pavučině včerejška

se vznáší stín kapradiny

hloží voní po podzimních jablcích

rozpustnost soli ve vodě

je podobna katedrále

hlučnost opuštěných ulic

se horce řítí do dolů

perverzní mušky

jsou rozněžněle rozstřeleny

obuškem lásky

hřmot léta

ticho ulice

kvas přístavu

vůně nebo pach

ryb

vydechnu

a louka

tichá flétna

hluboký stín

opodál chodec

kůň, kopyta pleskají

o kaluže

kráčí

jdou

pádí

sviští nocí

jako petrklíč v jarním

květu

ten, co otevírá bránu k Bohu

je to působivé

ohraničené cosi,

co se ztratí jako

záchvěv vzplanutí

co je na papíře

nech papíru