Viděl jsem stromy
černé stíny
plazení plaza
chvost šust
ticho lesa je proraženo
hřebem smutku
těžce dopadají kroky
kdosi se dobývá do domu
kdosi volá z předsíně
jako svist zvonku zahřmí komár
opodál
v pavučině včerejška
se vznáší stín kapradiny
hloží voní po podzimních jablcích
rozpustnost soli ve vodě
je podobna katedrále
hlučnost opuštěných ulic
se horce řítí do dolů
perverzní mušky
jsou rozněžněle rozstřeleny
obuškem lásky
hřmot léta
ticho ulice
kvas přístavu
vůně nebo pach
ryb
vydechnu
a louka
tichá flétna
hluboký stín
opodál chodec
kůň, kopyta pleskají
o kaluže
kráčí
jdou
pádí
sviští nocí
jako petrklíč v jarním
květu
ten, co otevírá bránu k Bohu
je to působivé
ohraničené cosi,
co se ztratí jako
záchvěv vzplanutí
co je na papíře
nech papíru
Comments