V posledních časech, kdy se Jáchym snaží naplňovat program osobní obrody, uzdravení a nalezení se, zažívá skutečně neuvěřitelný věci... a děje se jich tolik, že to ani nestíhá reflektit. Natož vo tom psát semdle. Článek je spíše ohlednutí za uplynulým. Samotná Vesmírna ještě čeká na autorské sepsání - tak trochu stále v hlavě pana Vouska. Pokud Vás tedy téma zajímá, pak se můžete těšit na další a další slova.
Ne šici, však mají Fejsbook, Instáč a podobný šílenosti, a tak je přeci jen potřeba sunout obsah třeba sem. No, kam také jinam. Prostor PlácůSolitéra nabízí skutečně překrásné prostředí pro psaní jednoho článku za druhým, pěkné to zveřejňování, usídlování myšlenek na jednom místě... (Eh... Nepočítáme-li další tisíce /jo, to je skoro hyperbola.../ sešitů, bločků, toaletních papírů, rozmakaných knížek, počmáraných zdí či sobourů na GoogleDrive.) Ale konečně již k jádru pudla!
Bylo mi ctí se stát na nějaký čas kavárníkem a kolegou v úžasném prostoru Muzea české lékárny. Dostal jsem příležitost během Divedlního festivalu. A jsem skutečně velmi rád, že - se mi podařilo v tomto místě zažít za pouhý týden takovou spoustu příběhů a radosti, že bych z toho měl čerpat nejméně do této zimy. Mohl jsem si vyzkoušet své nápady na čajové drinky, roztáhl jsem si své inštrumenty, nakoupil spoustu dalšího nádobí i náčiní, čajíky, aby bylo co vařit, zapl dvojvařič a vařil z vody. (Jak říká Dobrá čajovna, která nám z ní vaří už minimálně 25 let.) Stal jsem se skutečným kavárníkem a čajovníkem. S táckem a papírky jsem obcházel lidi, ptal se, co si dají, jestli mají všechno, jestli se jim u nás líbí a co by na předložených produktech třeba změnili. Učil jsem se čepovat a podávat Stellu, napěňovat mléko, chystat latté a flat a tak... Čaje jsem vařil za dobrovolný příspěvek, takový kulinářský basking, pěkně do klobouku a popravdě dostal poměrně překvapivě dost penízků. Které jsem obratem utratil za nové nádobí, protože v mém podniku, který snad jednou bude, já tomu věřím, budete vždy překvapeni servírováním dobrot. Pokaždé na jiném servisu. Vždy snad originálně.
Nikdy NE úplně stejně.
Imaginace je přeci nevyčerpatelná.
Během jednoho týdne ke mně Vesmír nalákal takových krásných a zajímavých lidí, že se to nedá ani vypovědět. Strávil jsem nějaký čas s náhodně potkaným fotografem Rudou, který nás shodou okolností fotil při naší performance na Malým.
A velmi hezky jsme se seznámili, snad i spřátelili. Další milý človíček je Vitězslav, který celý život sbírá cédéčka, kazety a pásky s hudbou. S ním jsem se potkal v bazaru. Byl jsem pozván k němu, popíjeli jsme kávu a poslouchali jednu píseň za druhou. Jelikož už má svůj věk a vše mu nejde tak samo, poprosil mě o pomoc při pájení konektoru a já tak poprvé v životě pájel drátky a bylo to úžasné. Konektor po připojení vydal tóny - a to byla teda sdílená radost - k nezaplacení. Nakonec jsem také na doporučení pana fotografa zkusil navštívit jistého surrealistického postaršího malíře. Byl jsem přijat nesmírně vřele a bylo mi také hned vyprávěno mnoho neskutečných příběhů, nejen z tvorby, ale také života vůbec, zážitků a příběhů maleb... Zkrátka, nádherné! Boris Šlechta, surrealistický malíř, dračí herec, ilustrátor, knihař a mnohé další, se stal mým přítelem. A já si toho moc vážím!
V kavárně jsem se potkal s přáteli, kteří věda, že tam pobývám, mě přišli navštívit. Nevěděl jsem, kolik mám vlastně kolem sebe přátel a skvělých lidí, kteří si mě na tolik váží, že za mnou zajdou do práce, aby mi udělali prostě radost.
Neméně krásné bylo navštívění od mého přítele a bývalého žáka Honzy. Vzal s sebou své kámoše a trávili u mě po tři dny velmi hezké večery nad dobrým jídlem a čajem.
S panem veterinářem jsme vymýšleli čajové drinky, nechal si namíchat, co viděl, že zrovna míchám, a potom se mnou a milou kámoškou Anežkou jistý čas rozjímal nad chutí, jestli by si drink dal někdy zase znovu a co by bylo ještě dobré s chutí udělat. Čajové drinky jsem také vytvářel se svým skvělým kolegou, snad i novopečeným kamarádem Honzou, který je v kavárně skoro denně k Vaší pohodě a radosti. S Honzou jsme dali dokupy hned několik čajových chuťovčiček. Opravdu velké nadšení přinesl matcha semafor, zvaný též Bahno ze smrdutého kopce. A matcha latté s krásnou ozdobou.
Uspořádali jsme také workshop přípravy vodní dýmky s hradeckým shisha majstrem Jardou Kočkou. Měl jeden z top podniků na vodnice v ČR, hradeckýho Fibonacciho. „Tunu“ tabáků na skladě a spoustu zkušeností i krásných vodnic... Krásných vodnic... Jednu jsem si musel od pana Kočky do svého podniku pořídit. Ačkoliv ještě nemám podnik. Respektive, zatím jenom jednu... Je totiž naprosto božácká!!! Stejně jako ty další... Dnes má Jarda skvělou restauraci a bar Escobara.
V poslední večer, v pondělí, mě navštívili dva milí manželé z Německa. Dali si spoustu dobrot a rozjímali nad večerním Hradcem. Kdesi ke konci jejich posezení u nás jsem si dovolil, neboť pán byl z medicínského prostředí, donést k nahlédnutí staré lékařské knihy, psané ještě v řečtině. Zapůjčila mi je paní majitelka, když se dozvěděla o mé literární vášni... Pán byl nadšen a všichni tři jsme se dali do řeči nad otázkami česko-německých vztahů i současného školství, neboť paní byla z prostředí vysoké pedagogické školy. Proběhlo i krátké focení a milé loučení.
V Muzeu české lékárny budeme příležitostně pořádat kulturní akce.
Takže se máte na co těšit.
Originální besedy, skvělá káva
krásné prostředí historické lekárny.
Těšíme se...
Comments