Procházel jsem opuštěnými lázněmi. Ze stěn vyhřezaly kabely. Po bledých prostorách se proháněly snítky bílého chmýří. Strop propadal. Na mramorové podlaze - útržky starých novin. Láhve od pramenité vody se povalovaly roztříštěny ve škvírách. Nedaleko ode mne byly bílé stolky a židle. Jdu, snad stará cukrárna. Sedám na její roh a sním.
Dáma s velkým kloboukem volá na svého manžela, který v elegantním hnědém obleku stojí v koutě sálu a zapaluje si cigaretu. Po lesklé desce budovy se prohání bílý psík a očuchává každý milimetr paláce. Holub právě přiletěl na bělostnou fontánu, která stříká až k velkým bronzovým hodinám, a upil z ní.
Na protější straně je květinářství. Ludmilka se usmívá a její květinky se ve vánku chvějí, jako háv havraních křídel za letu. A line se vůně lilií a růží. Pan knihkupec Prokopec sedí na prvním schodě svého krámu a s přemýšlivým výrazem si čte obří knihu. Kočka Micka se právě proplazila dírou a číhá na myš. Papoušek na pultě cukrárny, kde sedím, vítá hosty.
Zrovna zdraví malou pihovatou dívenku, která s nadšeným pohledem prosí o zelené lízátko na dlouhé špejli. Barevné obaly dortů se odrážejí od tlustých skel chladícího boxu. Ovzduším proniká hutná vůně kávy a plazí se celým lázeňským komplexem. Vedle mne leží v ošatce jablíčka, jejichž slupka se v paprscích slunce, pronikajícího skrze barevné vitráže, leskne jako těžké šperky dámy v norkovém kožichu, která právě prochází okolo mé pravé nohy. Na moji levou nohu, která je ledabyle přehozena přes pravou, právě přistála pestřenka a začala sosat hnědou kůži bot.
Jsem zpět. Sedím na rohu té cukrárny, sedím na zašedlé židli a v ošatce, která je roztržena, leží dva staré ohryzky. Mosazné dveře se otevřely a ve svitu, jež se rve škvírou dovnitř, jsem zahlédl siluetu dívky. Měla dlouhé rozpuštěné vlasy.
Comments