SCÉNA i
Něco jako šapito, stan a nebo jen kůlna. Vývěsní štít.
Pán přichází před, zastaví se, prohlíží si, po straně železná kasička s nápisem 5 Kč, pán platí a vchází.
SCÉNA ii.
Tma, naprostá tma, ticho jako v hrobě. Slyšíme šouravé kroky, rozsvěcí se kužel světla ve tmě – sedadlo (opalovací lehátko). Pán pochopí – silueta zastiňuje kužel světla – pán se jde posadit. Sedí, rozhlíží se. Vrzavý zvuk, přijíždějící stoleček – sluneční brýle. Pán chvíli přemýšlí, nasazuje brýle, železná ruka zvednuvší se z boku křesla ho něžně položí. Vrzavý zvuk, další stoleček, sklenice s perlivou vodou, deštníček, brčko. Reflektor se pomalu graduje, pálí pánovi do obličeje. Pán si užívá atmosféru. Slyšíme zvuky moře, větříku…
Po chvíli se rozrazí dveře, v pozadí je vidět velké slunné moře, za nimi malá holčička, pruh světla nám ozáří na čas absurdní scénu:
Všechny zvuky vytváří skupinka lidí. Někdo sedí na pravo na žebříku a pomocí velké plachty dělá vítr, někdo další ťuká do folie, někdo koriguje reflektor, někdo chodí jen tak po místnosti s pytlíkem v ruce.
Velký detail mužova ústa.
neurvale – Zavřít!
Opět naprostá tma. Ve zvuku se ozve pád železných trubek.
No, kdo to sem... Vrrr…
Po chvíli sbírání se!
Dělejte někdo racka.
Začne krákání.
Po nějaké chvíli se vše utiší, reflektor se stáhne. Pán vstává a odchází. Jediné, co vidíme, je drobný pruh světla při otevření dveří, jak pán odchází, který na chvíli – ještě jednou – osvítí skupinku lidí vytvářejících atmosféru – dveře „buch“ – a tma.
Comments