Příspěvek Pateris ordinem k sociologicko-biologickému poznání našeho světa.
„Hm, tak to máme toto a toto, á ještě je potřeba udělat toto, jééé, a todle, hm, a pak ještě tady a todlencto... ale kdy to budu dělat?“ Vážení čtenáři, je nám ctí Vám představit nový typ člověka.
Prosím buben– trrtrtrtrtrt rtrtr trtrtrt rtrt DŘINn nnnn Kkkk!
„Přivítejte Homo academicuse!“ A před dav lidí zpoza záclony vyplul nahrbený vychrtlý človíček s obrovskými kruhy pod očima, nepříjemně napnutý, jak tětiva luku, a přes brýle s černými obroučkami zamžoural do publika, jako by chtěl říci: „Co je?!“
Homo Academicus byl, kde jinde než na akademii, popsaný nový typ člověka. Je to tvor, který podle našich zpráv čtyři dny v kuse, bez ustání, bez uspání, pracuje na akademických povinnostech. Od rána od sedmi do večera do sedmi ho najdete pohybovat se pomalou a shrbenou chůzí v budově univerzity. Většinou navštěvuje přednášky a semináře, konzultuje s učiteli, občas prohodí i pár slov se svými kolegy. Zbytek času ze svého 24-hodinového koloběhu, to znamená dvanáct hodin, zpravidla tráví vypracováváním dalších a dalších úkolů, které je nutné dělat, ale jež není přes den možno činiti. Z těchto dvanácti hodin Homo Academicus tráví ještě tak dvě tři hodiny tak zvaným „čuměním do zdi“, čímž se jeho nešťastné vědomí snaží načerpat alespoň trochu energie, ale on to neví. Své tělo dávno již nevnímá. Toto tedy činí čtyři dny a zbylé tři, celkem 24×3 hodiny = 72 hodin, prospí. V pondělí ráno je tak Homo Academicus plně funkční a skvěle naladěný. Nicméně již v pondělí okolo třetí čtvrté hodiny odpolední začíná přicházet únava.
Doporučení: Chcete-li v klidu dostudovat, raději se podobným individuím vyhýbejte – jsou to nesmírně nebezpeční jedinci a jejich evoluční postižení nesmírně rychle expanduje. Jednoduše postihne každého, kdo se neobrní hodně silným klidem a nebo nedisponuje přirozenou laxností. Takoví jedinci jsou od tohoto evolučního stadia dobře chráněni.
(cit. z Kodexus biologis multiplus)
Comments