Knižní trh zanesl před časem do našich koutů, kde jsme možná rádi více romantičtí a melancholičtí, poutavou drobnou knihu s prostým a pravda mystickým názvem Hygge [vyslov: HUGO, možná také HÝKE a možná vůbec jinak].
Já si rozhodně netroufám jakkoliv pojednávat o této problematice, ale rád bych zmínil, že hygge je jistě určitou cestou, jak dojít životní harmonie a moudrosti. Proč hledat Boha, že? Máme hygge! Z toho mála, co jsem mohl o hygge zjistit, je vlastně tento fenomén jistým šťastným pohledem na každodenní skutečnost. Je to schopnost pěkně odpočívat a dopřát si cíleně komfortu a pohodlí. A jak píše jeden kolega v článku: „Hygge je vše, co nás dělá šťastnými.“
A proč jsem se vůbec dnes a zrovna teď pustil do psaní článku o hygge? Je to snad způsobeno tím, že dnešní můj den je nesmírně hezký. Že se mi stalo něco fenomenálního!? Kdepak… Prostě jen žiju přítomnost. A když jsem si po několikahodinové práci, snad úspěšné, šel okolo půl osmé dopřát večeři: uvařil si čaj, postavil na stůl prkénko s nakrájenými krajíčky chleba, otevřel domácí řepnou pomazánku, nakrájel červenou sladkou papriku a položil na talířek pár plátků šunky, rozhrnul závěs, otevřel okno a vpustil do místnosti trochu čerstvého vzduchu a usadil své pozadí na pohodlnou sesli, podíval se z okna a zakousl první sousto, napadl mne titulek tohoto článku.
Ovšem nebyli byste na Plácech solitéra, kdyby si tu nějaký umaštěnec neplácal své solitérní šplechty, tedy slyšte: To, že pomalé jídlo a pohled z okna do ztemnělé noci vyvolává pocity klidu, a dokonce prodlužuje život, věděli lžicariánští badatelé již v roce 1223. Ostatně redaktoři Českého majáku, Albrecht Mýval s Jáchymem Vouskem, o tom dobře polemizují v pořadu OL, díl 945, 50. minuta a 10. sekunda. Zde je jasně řečeno: „Odpočívání, Vousku, toť zlato tohoto světa.“ Napsali prosím lžicariánští badatelé již v roce 1223. Nerad bych tedy jakkoliv napadal krásný nový fenomén, chci jenom upozornit na to, že to není nic nového. Historia repetatio do nekonečneo.
V každém případě nás těší, že když nedokázal českou populaci oslovit český krásný plán českého Ordinem lžicariensis, v jehož preambuli jasně zaznívá:
“Vše hoď za hlavu,
život jen jeden máš,
tak ho užij, a pak
vem plášť a vzhůru
k nebesům pluj.
Všem podivínům v máj,
otevřen je ráj.“
No, tak jsme zkrátka rádi, že když NAŠE teze neuspěly, tak alespoň uspěla nějaká ta severská moudrost. A lidé neskončí špatně! Protože – není to dobré – ten romantismus a melancholie, přátelé. Dokonce bych troufl si říct: Je to špatné! Takže – Hygge!
Commentaires