Nebylo by pořádného kulinária, kdybychom si jako foodlover nevzali na paškál také nějaké ten polotovár. Hm, tedy něco, co se polovičně-to-vaří…
V rámci mnoha dalších příspěvků se zaměřme s jiskrou degustátora profesionála na produkty řady asijských homemade nudliček. A začínáme skutečným kalibrem v tomto oboru. Kromě všelikých českých produktů, ke kterým se možná dostaneme, ale k nimž mohu již teď říci, že byly natolik bez různých chemií a natolik zdravé, že mi vlastně vůbec nepřišly ničím zajímavé, jsem se konečně dostal k poměrně drahému pytlíčku (23 Kč, to je v této branži hotový mailand), který už od prvního otevření zavoněl dálkou exotiky. No, jen se na to podívejte.
Jeden současný umělec mi kdysi říkal, že miluje čínské polévky, a plavili jsme se nad tím, jak nás baví, když je tam hodně pytlíčků. (Shodou okolností jsme toto zajímavé téma otevřeli nad výbornou porcí českého guláše v jedné brněnské skvělé restauračce. No jo, jaké lepší téma k jídlu než – jídlo?...) Vzpomněl jsem si na toho muže, jak ten by byl při tomto pohledu šťastný!
A byl jsem šťastný i já. Tolik pytlíčků a ještě tak roztodivně podivných svými vnitřními tvary a proporcemi jsem dlouho nikde neviděl. Však víš, milý čtenáři, ano, Tebe myslím, s tou miskou, nudle Ti padají od úst… víš, ono – někdy je pytlíčků hodně, ale z každého jen podivný a různě chutný prášek… Ale tady ne! Tady pěkně poctivé cosi!
A tak jsem to zalil a začal chutnat. Musím říct, milý čtenáři, že vzhledový estetický zážitek byl vyvážen i chutí. Horká, jemně pálivá polévka se mi sunula z drobné keramické lžičky do úst a slibovala zážitek mořských plodů. Zavoněly dálky slaných přístavů a nudle se tak podivně rozmáchaly, že trochu na patře působily jako šťavnaté ploutve mořských panen. Tato polévka stojí za tu cenu zlata a přeji Ti, potkáš-li ji po cestách, ochutnej!
Comments