„Co s tím Majákem?“ Palčivá otázka, jež neustále klokotala hlavou znovu se shledajících pánů redaktorů Albrechta Mývala a Jáchyma Vouska. Kulturní stanice Majáku zničena! Vědí všichni oddaní posluchači... Ale co dál?! Co dál?! Redaktoři se přeci nemohou jen tak vzdát. Nějací studenti, nějaký požár, nějakej Bedrníček... To je nemůže zastavit! Ale na cestách se toho tolik dobrého nepotkalo, nejde to, jak se myslelo, a všechny ty Exliby a podobné blbiny… Není to vono!
Za dlouhé letní noci, kdy Albrecht Mýval vysedával nepokojně s černým čajem v ruce u okna Vouskova ateliéru a hleděl na můry, které neslyšně poletovaly okolo pouličního osvětlení, napadla jej myšlenka. Tak závratná myšlenka, milý čtenáři, že mu způsobila závrať, až přepadl přes okenní římsu, čímž vyplašil všechny nebohé tiché můry. Vystrašeně zatřepetaly křídly a odletěly.
„Vousku!!!“ Zařval Mýval do noci, motaje se kolem okenní římsy a váleje se po zemi. Musel vzbudit tak polovinu ulice. „Mám žatraceně ženiální, herdek, safra..., plán! Půjdeme hledat nahrávky!“
„Cože?!“ říká za chodu Vousek, protírá oči a míchá si v neskutečné rychlosti připravený šálek kávy prstem.
„Nahrávky! No, ty, co byly v archívů!“ Vousek nechápavě a rozespale civí na potácejícího se Mývala.
„V archívu..., v jakým archivu?“
„No, v archívu Českýho majáku, přecí, vědí! Jsem tak zapomnětlivý, pamatujete, no, to..., jak pod Majákem byl ten velký... suchý... no, sklep, Archív jsme tomu říkali honosně! A tam všechny nahrávky, no, pečlivě uschovaný, před jakoukoliv nepřízní osudu, že jo. Musely přežít! Musely přežít i ten, ten požár!“ Vousek překvapením vypoulil oči! Velmi pomalu zvedl ruku s hrnkem k ústům, usrkl kávy. Chvíli se díval do Mývalových očí. Vouskovy zorničky se s douškem kávy putující do žaludku roztáhly až trochu děsivým nadšením.
„ARCHÍÍÍÍV!“ vydechl.
(Na scéně se objevuje velký žlutý mlok.)
„Hele ho..., Xaosos!“ Zvolá Mýval trochu afektovaně a poplácá krásného mloka po jeho oslizlé držtičce. Přistoupí k němu, podívá se do jeho obrovských černých očí... a zašeptá: „Kde jsi byl tak dlouho, chlapáku...“ Chvíli na něj jen tak hledí. Otočí se na Vouska...
„Náš veleslavný Xaosos (dělá vhodně dlouhé dramatické pauzy) vycítil nové příležitosti, Vousku. To je jasné znamení! To je božské ponoukání! Chce s námi za dobrodružstvím... Je čas!“ říká Mýval, oči se mu lesknou podobně jako Xaosovi, nasedne na mýtického mloka a pohladí ho po hlavě. „Jdete se mnou?“
Vousek se ani chvíli nerozmýšlí. Ani chvíli netápe. Ani chvíli se nezamyslí. Vyskakuje do sedla a macaté nohy Xaosovi se dávají do hřmotného pohybu.
„Na Maják!“ Slyšíme ještě hlasité volání Albrechta Mývala. „Na Maják! Na Maják!“ Ozývá se do spící noci.
Comments