Napsal patris Albrecht Mýval podle poznámek patris Jáchyma Vouska /// Ze série O věrouce Ordinem Lžicariánis
Na úvod této studie je nutné předeslat, že se bohužel (nebo naopak naštěstí) žádný ze členů Ordinem lžicariánis momentálně nevyskytuje ani na jediné z pozic vrcholných politických postů. Tak tomu bylo i v minulosti a tak tomu s největší pravděpodobností bude i v dálné budoucnosti. Podezřívavý čtenář bude jistě považovat mé tvrzení za zástěrku, jež má za cíl nadále skrývat politiky z řad OL v utajení, nicméně ctěnému čtenáři musí postačit víra v to, co se zde dočte.
Ačkoliv je zřejmé, že lžicariánská reforma by současnému politickému systému prospěla, ba možná by jej dokonce dokázala posunout do nevídaných globálních výšin, v řádovém společenství již od počátku převládá určité odmítání politiky tak, jak ji známe v její mnohasetleté podobě. V tom se výrazně odlišují např. od řádu Iluminátů, o nichž je známo, že coby šedé eminence ovládají veškeré zákulisní politické pohyby, jež běžnému smrtelníkovi zůstávají skryty. Ovšem rozhodně to neznamená, že by lžicariáni odmítali svůj podíl na moci. Pouze se valná většina domnívá, že nejvyšší moc budou moci projevovat pouze tehdy, když se naprosto zřeknou účastenství v mocenské politice. Toto zdánlivě absurdní východisko má však, jak ukazuji níže, své opodstatnění.
Lžicarián se nevměšuje
Co se týče politické otázky, je pro Ordinem zásadní myšlenkový koncept tzv. dominatio antivlezorum. Zmíněná starodávná teze je bohatým souhrnem zásad, jimiž se má člen řádu řídit během svého pokusu vstoupit do vrcholné politiky. Pozoruhodným se pak jeví fakt, že jedním z významných principů dominatia antivlezora je také přikázání znějící v laickém překladu do českého jazyka zhruba takto:
XI. Pokud budeš toužiti v post politický dostati sebe, pak věz, že vše vykonáš proto, abys post tento nikdy po dobu žití svého nezískal, alébrž aby získati jej mohl nejnepovolanější a nejnezpůsobilejší k vykonávání postu tohoto.
Ze znění principu je tedy patrné, že lžicariáni nejsou vůči politice nečinnými pecivály, ale samostatně aktivními jednateli. Napříč historií lze nalézt nespočet příkladů, které ukazují na naši snahu nejen nevstupovat do politiky, ale také nebýt členy žádné politické strany či hnutí.
Ordinem lžicariánis za vlády Římské říše
Každý dnešní školák dobře ví, že za vlády římského císaře Diokleciána se na přelomu 3. a 4. století žilo bídně mnoha dobrým lidem. Římské impérium jako by tušilo svůj blížící se úpadek a snažilo se zachránit poslední zbytky zlovolné diktatury.
Právě v této době vystupuje skupina lžicariánů žijících na území Římské říše s kvazipolitickou kampaní Jez, nebo budeš sněden. Cíl byl jednoduchý – poukázat na neutěšené podmínky, v nichž museli přežívat tehdy po celém území říše pregnantně rozšíření otroci, a na kruté zacházení s nimi. Jak se dozvídáme z mnohých pramenů, největším kamenem úrazu byl nedostatek sýra, jehož si svobodní občané na rozdíl od otroků kdysi dopřávali v hojném množství. Avšak císařská kamarila se nedokázala zbavit dlouholetého zvyku bezsýrové levné pracovní sily a napřela svůj hněv proti tehdy slibně se rozvíjejícímu Lžicariánskému řádu. Dioklecián vynesl několik desítek rozsudků smrti, v nichž se měli ke křesťanům ve lvích arénách přidat i nebozí lžicariáni. Příslušníci obou náboženství tak umírali ve spárech a tlamách hladových šelem, zatímco otroci dál podléhali svému uvyklému údělu. Prvotní kampaň skončila zdánlivým nezdarem. Ale skutečně jen zdánlivým, neboť členové řádu mysleli dále. Když se skupina přeživších neúspěšně snažila vtěsnat do římských katakomb, k prasknutí přeplněných ukrývajícími se křesťanskými sektami, lžicariáni usoudili, že budou muset opustit podzemí a naopak přesídlit nahoru; přiblížit se Velikému Pískovi. Svým povýšením do nebe pak metaforicky ukázali Diokleciánovi, co si o něm a o jeho přívržencích zhruba myslí.
Za tímto účelem začali lžicariáni během vlády císaře Konstantina I. potají konstruovat a sešívat první historicky doloženou vzducholoď pojmenovanou Sýrová myš. Stali se tak vynálezci tohoto dopravního prostředku. Pouze jej tehdy v překladu do českého jazyka nazvali „vítrvoz“ (v lat. originále zephyrvehiculum). Současné badatele z oblasti vzduchotechniky by mohlo zaujmout, že součástí vítrvozu bylo také provizorní forum romanum, lázně a menší viadukt. Sýrová myš se poprvé vznesla do vzduchu během neslavně proslulého pogromu na členy řádu, tzv. Lžicariáne Romanum. Před zraky nevzdělaných a zpola negramotných legionářů se v tu chvíli vydalo k nebi několik desítek lžicariánů. Mnozí římští vojáci, doslova celé legie, po této události uvěřili nejen v nanebevzetí, ale také v ohlašovaný příchod Spasitele Ježíše Krista. Následně nastal celospolečenský coming out; křesťané byli vyvedeni z katakomb a jejich víra se začala šířit po celé Evropě. Jen málokdo ale pamatuje, že se prvním krédem římských legionářských konvertitů, právě pod dojmem vzlétnuvšího Ordinem, stala věta: „Skutečně jdou do nebe!“
Ordinem za mocnářské vlády Habsburků
Druhá polovina 19. století a její rozvoj politických stran na území Rakouska-Uherska vlily novou krev do žil také české pobočce Ordinem lžicariánis. Tehdejší vrchní mistr lžicarián, jehož dnes známe pouze pod přezdívkou Francek Tlučhuba, přichází s další kampaní. Ta nese název Namažme císaři vousy!, a jak je již na první pohled patrné, srdnatě míří na ta nejvyšší mocenská místa. Všude po Praze jsou v příštích dnech po zdech vyvedeny nápisy s výše uvedeným sloganem a neumělým portrétem císaře Františka Josefa I., jehož tvář zdobí groteskně nadměrný vous. Třetího dne po započetí kampaně se ovšem ráno, během své obvyklé pochůzky, nestačí nervózní strážníci divit. Slovo „vousy“ je smazáno a ze sloganů zůstává pouze „Namažme císaři…!“.
Francek Tlučhuba je okamžitě zatčen a souzen pro vlastizradu a utržení na cti. Marně se brání slovy, že utržena byla pouze nešťastná část sloganu a že všem českým lžicariánům jde o pozitivní vyzvednutí majestátního mocnářského vousu. Nic nepomáhá a Tlučhuba je odsouzen k doživotním nuceným pracím jako vrchní císařský holič a bradýř.
Proto na příkladu Francka Tlučhuby opět shledáváme, jak lžicariáni ve všech dobách dokázali rafinovaně vytvořit kvalitní kampaň směřující k tomu, aby se nedostali do politiky.
Moderní stav
Rovněž ve 21. století nacházíme členy řádu, jejichž snaha se takřka neodlišuje od úsilí našich předků. Např. do parlamentních voleb roku 2021 kandidoval, pochopitelně neúspěšně, za stranu Urza.cz jediný Mgr. Jiří Lžičař. Pod typicky lžicariánským pseudonymem a smyšleným povoláním „data scientist“ se ukrývá řádový člen Ordinem, jehož pravé jméno se ani mně nezdařilo doposud vypátrat. Je mi pouze známo, že se jedná o jednoho z nejpomazanějších a nejvýše postavených. O tak svědomitého přívržence OL, že neváhal naprosto změnit identitu ve prospěch antipolitické kampaně.
Není ale bez zajímavosti, že hlasovací lístek se Lžičařovým jménem obsahoval větu: „Nechceme vaše hlasy.“ I zde je tak podporován lžicariánský koncept dominatio antivlezorum. Samotná kampaň strany Urza.cz se poté specializuje na rozšíření anarchokapitalismu, tedy ekonomicko-politické teorie hlásající absolutní svobodu a prosazující zrušení státu. Výkonnou moc by měly mít především velké korporace „volného trhu“. Strana Urza.cz tak nápaditě prosazuje systém, jejž už před časem nastínil jiný lžicarián; totiž Jan Švankmajer ve své knize Cesty spasení (Dybbuk, 2018). Každý svobodně uvažující jedinec musí správně usoudit, že s takovým programem se člověk do politiky nikdy dostat nemůže.
Současný (anti)politický stav
Ačkoliv se Ordinem úporně snaží nevcházet do politické sféry, samozřejmě to neznamená, že by ve lžicariánském kolektivním povědomí nevznikaly politické teorie. Vždyť třeba výše zmíněný anarchokapitalismus je jednou z nich.
Mezi politickým smýšlením soudobých lžicariánů můžeme vysledovat tři populární názory. Respektive dva a půl, poněvadž poslední zmiňovaný je důsledně popírán (viz níže).
1) Osvícený bibliothecalismus
Především ve Středočeském kraji a v Praze rozšířený bibliothecalismus navrhuje řízení státu jako knihovny. Občané České knihovny by se měli stát v určitém smyslu knihovními položkami, podléhající knihovnímu řádu. O knihy-občany má pečovat kolegium knihovníků, sdružených v Českém svazu knihovnickém. Především je musí správně třídit, obalovat a starat se, aby ty nejstarší předčasně neztrouchnivěly. Hlavními centry České knihovny se pak stávají regionální knihovny v čele s Národní knihovnou v Praze.
2) Gastro-kulinarismus
Jeho přívržence nalezneme především na Vysočině a na Moravě. Podobně jako anarchokapitalismus odmítá veškeré typy ústřední vlády. Nejvyšší pravomoci by měly podle gastro-kulinarismu sdílet lokální kuchařské buňky, sdružující kuchaře a jedlíky. Respektive každá restaurace, hospoda, jídelna či vývařovna podle této teorie fungují jako samostatný samosprávní celek. Ekonomická i kulturní síla spočívá především v chuti a kvalitě uvařených, upečených nebo usmažených pokrmů.
2,5) Teorie otců lžicariánů
Podle poslední teorie se mnoho lžicariánů obrací k možnosti formy vlády, v jejímž čele by stáli Patris Ordinem Albrecht Mýval a Jáchym Vousek. Pouze na jejich rozhodnutí by stál politický či nepolitický rozvoj v českém rámci. Podle vlastních zdrojů je mi ale známo, že oba patris se proti této teorii až nadměrně brání: potírají ji, kde mohou, a její hlasatele velice krutě trestají.
Všechny tři výše uvedené teorie jsou ale především domněnkami, k nimž se uchylují části lžicariánské obce. Samotný vstup do politiky ani v dnešních dobách není ničím prosazovaným. Naproti tomu stále zůstává otázkou, zdali by pro Ordinem lžicariánis znamenal tento krok dobro, nebo zlo.
Mnozí teoretikové dosvědčují, že by např. ekonomický sektor možné lžicariánské vlády jistě zaznamenal výraznou inflaci v důsledku posílení železářského průmyslu. Státní rozpočet by totiž musel být omezen ve prospěch masivní výroby lžiček.
LŽIČKA DO KAŽDÉ RODINY!
Lžičky by se v enormně krátké době přesunuly z továren a sléváren do všech českých domácností. Český trh by jimi byl přehlcen na úkor vidliček, nožů a dalšího kuchyňského nádobí. Situace, která by znamenala naprostý protipól k mytické Velké lžicariánské loupeži, by také možná vedla k totální dehonestaci lžíce jako jednoho ze tří základních atributů OL.
Snad ani proto by sami lžicariánové neviděli rádi lžicariány jako pravé politiky.
V závěru musím také argumentovat veřejným míněním thealogů, již se domnívají, že politickou angažovaností Ordinem by byla porušena odvěká a dlouhými léty prověřená, původně středověká dialektika moci mezi panovníkem a církví. Rád bych tak zakončil svou studii slovy jednoho z patris, doc. lžic. tl. Jáchyma Vouska:
„Bylo by těžké, aby panovník lžicarián volal k odpovědnosti vrchního představeného lžicariána a naopak. Došlo by tím k jednoznačnému příslovečnému sezení jednou prdelí na dvou židlích, a tedy k velkému sporu zájmů“ (Jáchym Vousek ze soukromého rozhovoru, 2021).
říjen 2021
Comments