Základní umělecká škola v Polici nad Metují dostává nový kabátek. Přesto, že to trvalo strašně dlouho a práce není až tak dobře odvedena, jak to prostě dnes v Česku bývá (neboť se v rámci výběrových řízení musí vybrat nejlevnější, tudíž často nejhorší nabídka), vypadá výsledek zvenčí krásně.
Pomalu se dodělává venkovní omítka, a co je tedy echt záležitost – nádherně se nad polickým náměstíčkem vznáší logo. To se mi moc líbí! Každému je jasné, na jakou budovu se dívá. Co mne však skutečně chytlo za srdce, bylo nadšení zaměstnanců výtvarného oboru a páně školníka v posledních dnech, před doděláním vnější omítky a předáním stavby k co nejrychlejšímu probourání okna do nových plánovaných prostor. Moment, kdy se učitel a školník proměnili na stavebníky a velice důsledně a kvalitně pracovali na tomto epickému úkolu, byl vskutku až zarážející. „Pane učiteli, kde je pan učitel?“ ptaly se mě děti. „No… hraje si na zedníka,“ odpovídal jsem jim. (Nechci zveřejňovat příliš osobní fotografie, proto jen pohled z ulice na částečně probourané okno. Ale fotografie páně školníka se sbíječkou na dřevěných štaflích je v mém archivu jedinečným kouskem.)
Dále přesuňme svou pozornost z Královéhradeckého kraje do okresu Hradec Králové. I v tomto měsíci jsme mohli obdivovat Galerii T, ve které se představili tentokrát studenti prostorové tvorby a také oni se podívali na zoubek tématu VIZE. Prostředí vize – výstava, která se podívala do samotné podstaty naší mozkové struktury. MgA. Tomáš Moravec se se svými studenty zamyslel nad automatickými kresbičkami, které vznikají spontánně v sešitech při nudných přednáškách, a pokusil se s nimi tyto struktury zhmotnit. Každý student pak napsal také k celému půl roku esej, ve které reflektoval zadané téma, a z těchto esejí vybral Tomáš jako kurátor větu či souvětí, které vytiskl vždy na jeden papír. A tyto věty za sebe rozvěsili po stěnách galerie. Vzniká tak ničím nerušený proud aforismů na téma prostředí vize. Velice specifická je také samotná instalace. Výstupem letošního semestru byla videa, která se pustila do podstat těchto myšlenkových struktur. Vernisáž byla velice příjemná a je škoda, že jak to bývá, bylo zde jen minimum hostů.
Na úplný závěr představuji v hradeckých uličkách objevený street art, který bych označil spíše za spontánní. Nejsem si jist, jestli byl vytvořen náhodně, anebo záměrně. Ať je to jakkoliv, moc se mi líbí.
Krásný letní měsíc červnový, přátelé.
Comments