Konečně, světlo z oblohy, prozařující secesní rekonstruované vitráže Galerie moderního umění v Hradci Králové, budiž světlem, kterým se probouzí náš stát z karantény. Zavřených dveří, oken a zdí už bylo dosti! Doufejme a prosme hůru, ať nám ten stav nový a svěží vydrží.
Potkávám lidi, chutnají dobrá jídla na zahrádkách, sleduji, jak se začíná probouzet běžný lidský šum a ruch, který je, teď si to možná uvědomíme lépe než kdy dříve, tolik životodárný. A s tím ožívá - HURÁ! - i umění. Dnes v 10 hodin dopoledne se opět v Hradci otevřely dveře GMU. Můžeme po dlouhém čase vplout do této úchvatné prostory a potěšit se nejen stálou sbírkou, ale též současným uměním.
V nejvyšších patrech nás potěší dvě oddělení, která se tentokrát velice hezky doplňují. Je to Bílá kostka a Prostor. V Bílé kostce dochází ke konfrontaci či dialogu dvou umělců. Jednoho současného a druhého, který je vybrán pozvaným autorem ze stálých sbírek GMU. Z úcty k hlíně, představení tvorby Petry Malinové, se konfrontuje s dílem Olgy Karlíkové. Malinová se ve své tvorbě věnuje sběru různých přírodnin a s pomocí barevného pigmentu vytváří velké strukturové scenérie. Osobně vnímám křehkost a něžnost. Je fascinující, že Malinová, podobně jako Chochola, využívá brutální materiál, jako je hlína, sádra, přírodní stébla trávy, větvičky... ale snad v kontrastu s bílým prostorem kostky působí její dílo úplně jiným dojmem. Pro mne je příjemným ukolébáním. Napadlo mne, není-li podstata v jistotné zemi. Jestli její zájem o zem, hlínu jako materii, kterou máme spjatou s rozením, plozením, vzkvétáním… jestli tento zájem nevytváří právě ono harmonické ukotvení diváka. V každém případě nás autorka zve do velice příjemného přiblížení našeho pohledu k zemi, přírodě a organičnosti.
Prostor se dal do rukou Matyáši Chocholovi, ten přinesl do Hradce kus své rozverné činnosti a nabízí velice hutný a taktilní pohled na Dějiny lidstva. Jak jsme u tohoto autora zvyklí, volí množství předmětů, které skládá do obrovských instalací. Diváka tak zve do různých atmosfér a prostředí. Proměňuje velmi živelně galerii na úplně jiný svět, světy. Mě osobně přivádí k imaginativnímu zapojení, užívám si jeho hry! Jeho „bordel“, kterým by se dalo laicky všechno toto divadlo nazvat. Ale je to velmi sympatický „nepořádek“. (Ať nejsme tak přísní...) Chochola přinesl do galerie: sochy, kýče, poháry, skleněné prachovnice, paví pera, kontejner s tekoucím asfaltem, spousty zářivek, barely, disky z pneumatik, dinosauří hlavu, lebky, kosti, ohromné papírové role, trička, tiskárny a počítače, místnost z Lynchova Twin Peaks, no a - před galerii dokonce nainstaloval havarované vozidlo. Jeho vyznění dějin na mne hází notnou dávku hnusu. Věřím, že se autor neurazí, protože bych si téměř dovolil tvrdit, že mu o to jde. Jeho pojetí dějin člověka je velmi kritické. A tak je to správně! Užívá si povrchnosti, kýčovitosti, konzumnosti, přebujelých technologií bez zřetele k dopadům na životní prostředí… Jeho pojetí dějin je pro mne úzkostné, napínavé, strašidelné a smutné. Ale za zprostředkování těchto pocitů autorovi jedině děkuji!
Ve stálých sbírkách přibyl krásný Váchalův obraz a opět byla proměněna galerie V. Preclíka. Krásné dny a držme palce, ať už nám to zase žije!
Comments