Okolo sedmého dubna jsem naplácal Solitérovi článkem, který nadhodil několik strašně zajímavých událostí, jež se semlely v Hradci v měsíci březnu. Jak se říká: „hora ruit“. A tak máme opět nový měsíc, dokonce slavný První máj a přinášíme další povídání. Tentokrát o dubnu, neboť i ten byl vydatný. Někde v půli měsíce jsem se zalekl, že nebudu mít o čem psát. Opravdu jsem nepotkal mnoho akcí, nebyl na žádné výstavě, nezhlédl žádný film, ale nakonec se toho nakupilo tolik, že ani nevím, čím začít.
Skutečně uchvacující zážitek mne potkal v galerii Na Hradě. Zde jsme s Milovanou diskutovali výstavu Jaromíra Krosche. Já jsem ho odhadl na malíře, který se velice obratně pouští do expresionistického výrazu. Ve zvláštních několika tazích štětce dokáže vyjádřit nesmírně silné emoce. Odhadoval jsem z obrazů a též z krátkého popisku k samotnému autorovi, ve kterém jsou mimo jiné líčena nešťastná životní léta minulého století, že autor bude spíše melancholik. Jeho obrazy že jsou temným obrazem prožívané skutečnosti. Ale má Drahá je stále v opozici a ve střehu: „Naopak, podívej, vždyť třeba tento nebo tento nebo tento – jsou tak radostné, čiší z toho krása a láska... a nadšení.“ Takže možná ne všechny obrazy autorova života jsou s příchutí tekoucí melanche.
Neméně zajímavou událostí byla nově otevřená výstava Podoby české moderny v Galerii moderního umění. Je 12. dubna 2018, 17 hodin, víno si tentokrát nedávám. V hlavní síni galerie, hned za vstupními dveřmi, asi v té nejreprezentativnější místnosti celého domu, poslouchám úvodní řeč kurátorky a pana ředitele. Projev by šel jistě učesat, mohl by být profesionálnější, ale na druhou stranu by se z něj možná vytratila vášeň, která tento den byla rozhodně v řeči přítomná a která pohladila po srdci. Bylo vidět, že zaměstnanci dělají svou práci s láskou. Po rétorickém vystoupení jsme všichni srdečně pozváni na samotnou výstavu a celá ta skupina posluchačů se zvedne a pluje po schodech pomalu vzhůru do malé výstavní místnosti, do galerie Vladimíra Preclíka. Všichni ti lidé, se kterými proudím, jsou zde kvůli nové podobě této galerijní síně. Jak známo, Galerii moderního umění byla odkázána většina autorových děl. Organizátoři mají tedy zájem o to, aby se každý rok výstava proměnila a ukázalo se z Preclíkovy tvorby něco nového. Současná výstava je zaměřena na Preclíkovu portrétovou sochařskou tvorbu. Najdeme zde několik slavných tváří různých avantgardistů. Například Nezvala, Vančuru nebo vskutku ... „Teda ten Werich se mu ale poved, co!?“ (říkají zrovna dvě starší paní). Ano, vskutku zdařilou podobiznu velikána Jana Wericha. Preclík se kromě fyzické podoby snažil v kameni vyjádřit také samotný charakter zobrazovaných postav. Většinou je dobře znal, a nebo se je snažil před portrétováním alespoň trochu poznat. Máme tak před sebou velice živou skupinu sochařského umu tohoto mistra. Jistě to stojí za zhlédnutí. Nemíjejte Galerii moderního umění a vstupte.
Bylo by také hříšné zapomenout studentskou Galerii T. Uplynula zde výstava Resume 5. V té se decentně představily všechny součásti Katedry výtvarné výchovy a textilní tvorby UHK. Byla to sevřená výstava. Trochu zmenšená kvůli dřívější výstavě Codexu gigas, ale i tak představila hned několik zajímavých studentských prací. Později probíhala také výstava fotografie a video artu Darujte mi prosím jednu vaši vizi. Studenti oboru fotografie se názorově střetli se současnými tvůrci a ti jim vyprávěli o svých vizích. Studenti inspirováni těmito slovy transformovali vize do vlastního specifického vyjádření. Velice zajímavé a také čtivé. Vždy na dvou hřebíčcích, na pravé stěně galerie, byly zavěšeny výše řečené rozhovory. Na závěr bych rád zmínil výstavu ZUŠ.
A tou se také přesuneme z Hradce Králové do malebného koutku na hranicích s Polskem a tím také rubriku CO MNE CHYTLO, tímto druhým článkem, navždycky otevřeme všem možným vlivům, neomezeným pouze na Hradec Králové.
Onen koutek, do kterého zamíříme, bude město Police nad Metují. Je to rodiště velkých moučníkářských umělců, kteří zde před lety páchali své kreace, a ve stejných prostorách, které oni tehdy dokonce přes noc obydlovali, se nachází dnes výstava velice krásná. Zdali pak mluví Keramika? Vítejte na výstavě, kde se to jen hemží tvářemi, zvířátky, portréty van Gogha a andělíčky. Vyučující a děti z polické ZUŠ věnovali několik dlouhých dnů přípravě této roční výstavy, v rámci níž shrnuli, co v uplynulém roce vytvořili. Musím říct, jako častý návštěvník ZUŠ, že výstava byla velice skromná. Děti toho za uplynulý rok vytvořily mnohem více. Tolik, že by se to do jedné místnosti zdaleka nevešlo. No a také již teď muselo na výstavě panovat vzrušené komuniké. Kolik tváří a postav zde spolu sdílelo po několik týdnů jednu místnost. Co myslíte, mluví keramika?
Zde lze zhlédnout alespoň ukázku díla Jaromíra Krosche...
Comentarii