okolo roku 2015/16
Je krásný den někde (dnes už) před třemi lety a sedíme s kolegou Albrechtem Mývalem na pokoji našich Palachových kolejí. Pouštíme do bytu čas, jak tomu říkáme. Otevřené okno, zhasnutá světla, dumání. Nesmírně mi klokotá v hlavě myšlenka. Jsem posedlý jídlem. A chtěl bych o tom něco natočit. (Dokonce jsem vytvořil trailer.)
Miluji jídlo, jeho chuť, jeho barvu, jeho vůni, jeho vzhled. Rád také vařím. Považuji kulinářství za druh umění. A také dělám rád návštěvy takhle k půlnoci. V kuchyni se najednou rozsvítí oranžové světlo. A shrbená postava leze do bílého chladícího boxu. No jistě, lednice je otevřena dokořán! Vybírám, ochutnávám, ohmatávám. Vše je to tak skvělé. A proč o půlnoci? Proč ne!?
Svěřuji se se svými myšlenkami kolegovi. I jemu zřejmě začne nápad kolovat v hlavě, neboť mi asi rok nato přinese literární předlohu pro film Půlnoční svačinka.
Kommentare