21. až 22. červen 2019
Stalo se to tak někdy pár týdnů zpátky.
To byl pátek.
A slunce bylo pekelně rozžhavené. Jako ostatně stále v tyto dny. Ale na náš mozek to nemělo zas tak špatné dopady.
Doufejme!
Jáchym Vousek seděl v kamrlíku své kanceláře a nechal se klimatizovat na příjemných 22 stupňů páně Celsia, zatímco se Albrecht Mýval potil v saunovém prostoru chodby pedagogické fakulty.
Brzy se setkali. Vousek zaklapl dveře, zamkl a dělal, že kolegu nevidí. Že jako tedy jde. Ale nakonec té hry nechal a šel se s Mývalem pozdravit.
Když mu chvíli nato sdělil, že ho na čas opustí a Mýval se bude muset asi na dvě hodiny vypravit do pekla velkoměsta, začal se až komicky dětsky projevovat s rozhodnou nechutí trávit
“Na tom blbém slunci byť jen minutu víc, než je třeba.”
Ale co naplat. Nebylo zbytí.
Přesunuli se do Vouskova útočiště a začali pracovat na filmu. Konečně. A tentokrát už ne nuceně, ale s láskou, vášní, radostí, precizností.
Vousek se totiž snad, zaplať pán Bůh, rozhodl, že ten film natočí.
A že ten film bude dobrý.
A že tomu chce skutečně věnovat kus svého času, energie, kus sebe.
Začali jsme sepisovat rekvizity, prostory, trochu se podiskutovalo a potom po vydatné večeři (neboť jídlo u tohoto filmu rozhodně chybět nemůže), bramborách na loupačku s máslem a solí, se pustili do sepisování scénáře. Nového.
Vousek nejednou plakal, jak skvělý verk spolu tehdy v tom opojném imaginativním rozpoložení vytvořili a jak to všechno hážou za hlavu. Ale oba si připomínali, že z důvodů finančních a také pro zachování původnosti literární předlohy, by bylo vhodné zkusit to o všechny tyto úlety prostě osekat.
A tak okolo jedné hodiny ranní zalehli do postelí s relativně připraveným scénářem.
...A loď pluje.
(Mimochodem vynikající snímek F. Felliniho. Doporučujeme ke zhlédnutí.)
Napsal: JÁCHYM VOUSEK
Comments