Někdy v roce 2017
Když nevíte, co k narozeninám, dejte svým přátelům literární předlohu k filmu. Je to dar vskutku nedocenitelný. Zvlášť pokud má dotyčný trochu radosti v umění nebo nedej Bůh je to filmař a stěžuje si (neustále), že neví, co točit.
Jak se to stalo?
No to jsme se takhle jednou sešli s kolegou na půli cesty mezi našimi domovy.
To už jsme spolu nepobývali tolik na Palachových kolejnicích, jen zcela výjimečně,
při natáčení velkolepého Českého majáku. Takže to bylo - Hm... Před dvěma lety.
V roce 2017.
Sešli jsme se na slavném to místě, kde si chlapeček hrál se sirkama, kde jsou betonoví obři a kde zpívají kočky, které nepijí mléko. Obecně tomu tedy říkáme U Zpívajících koček.
Je to kouzelné místo. Zabafal jsem ze své dýmky, prohodili jsme pár komických existenciálních slov a šli si zase po svém. Jen tak mimoděk mi vrazil kolega do ruky papírový tubus asi se slovy:
"Tak, že jste měl ty narozeniny. Ale otevřte si to až někdy. Až budete mít náladu.”
To se ví, náladu jsem měl ihned. Jen ještě domů jsem se trochu potýral.
Neee, počkej s tím aspoň domů.
Doma jsem to otevřel v podstatě hned.
A musím říct, že mé překvapení a nadšení bylo velkolepé. Dostal jsem literární předlohu k filmu i s fotografiemi hlavních herců a jejich charakterů. Pár poznámek navrch. Tomu říkám narozky.
Pak ještě pár let do realizace...
Napsal: JÁCHYM VOUSEK
Comments