Je to již doba, co píšu diaria. Osobní, filosofující, pedagogické a tvůrčí deníky. Kdo mě zná, tak ví docela dobře o této posedlosti. A někteří hodně blízcí často i do diárií nahlédli. Ostatně p. Mýval, jeden z nejbližších, má tu možnost být přímo mým osobním archivářem a chrání tak mé dílo před zkázou, která by zcela jistě přišla mou vlastní rukou. Ostatně...
Psal jsem deníky od 10 let do cirka 23... Začalo to jako naprosto nejobyčejnější kresbičky, poznámky, hloupé věty, ale jaksi se to propracovalo k čemusi podstatnějšímu (alespoň pro můj život). K záznamům všednosti. Poznámkám z vlastního studia. Reflexím rozhovorů se zajímavými lidmi. Místem pro podpisy slavných osobností. I sběrem všelikých skic, námětů, podnětů i nápadů. Myslím, že se nakonec z této libůstky stala přímo závislost. Psal jsem občas až několik A4 denně. Každý deník měl být jakousi artefaktovou fetiší, která se mnou chodí furt a všude. Která se přímo dotýká živoucí reality. A je také živě vyzdobena. A tak mi vzniklo několik skutečně vtipně ozdobených, a snad i v něčem originálních, deníků.
A pak... jsem je v naštvání a zhrzenosti osobním bytím i nebytím hodil do pana Pedersna na Dlouhé 107... Proč? Byly občas hodně tísnivé, hlavně mé osobní záznamy všelijakých propadů a osobních studnic, a pak také záznamy mého minnulého vztahu. Samozřejmě už jsem nad zahozenými spisky nejednou zaplakal. Ale to je fukar! Dalo to alespoň podnět k jednomu tvůrčímu projektu a novému diaristickému drajvu, v jehož procesu se teď nacházím... A k němuž Vás chci zase jednou pozvat.
Píšu nová diaria. Od roku 2020 už jsem zase popsal pár set stran. A pomalu se z těchto poznámek o všednosti snažím udělat asi něco jako autorskou knihu... Rád bych některé části této budoucí artové fekálie s Vámi sdílel prostřednictvím PlácůSolitéra. Někdy to nebude příjemné čtení... Ale -
Comments