Město Jedlišov

​

(jinak také hanlivě nazýváno Přejedlišov; v jedlišovském dialektu Jadl; v oblasti bývalých Sudet Saltzdov či Salcdov)

 

je ojedinělým úkazem tzv. bludné obce (lat. civitas migrans). Jeho životnost lze počítat přesně na 1 rok, načež se území, včetně obyvatelstva, institucí a urbánní zástavby, po uplynutí doby zcela na určitý čas vytratí a znemožňuje nalezení jakéhokoliv hmotného důkazu vlastní předchozí existence. To ovšem neplatí o nehmotném jedlišovském dědictví, jež se manifestuje v podobě matných vzpomínek, legend, pověstí či pořekadel.

 

Pro civitas migrans je příznačné, že se objevují po celém světě a zaplňují po výše zmíněnou dobu metafyzickou niku dané země. Funkci vyplnění neshledáváme pouze z hlediska prostorového, ale také kulturního, sociálního, potažmo psychologického. Podobně jako český Jedlišov, také ostatní bludná města důsledně zrcadlí charakter kolektivního nevědomí (a na úrovni jedinců individuálního nevědomí) existujícího státu. Úloha „podvědomého města“ se tak odráží nejen na úrovni geografických úkazů modifikujících okolní územní celky (např. celou JV část Jedlišova tvoří mořské pobřeží, včetně majáku, tropického podnebí v jinak mírném pásu atd.), ale také na úrovni obyvatel, jež lze do jisté míry vnímat jako archetypální odrazy obecných, v našem případě českých rolí (např. Jeho Veličenstvo Starosta Jedlišova Mgr. Karel LXXVII. Novotný), a to včetně stínových variant či sociologického hlediska populace (kupř. Jedlišov dal světu anglický, ruský a německý jazyk, přičemž tyto jazykové menšiny tvoří daný podíl jinak většinově českého obyvatelstva).

 

Zmínili jsme, že se profil obce Jedlišov kontinuálně odráží

v pověstech či legendách fixovaných na území dnešní České republiky a prostřednictvím odlišných kulturních variací napříč celým světem. Fakt, že město existuje pouze 1 rok, způsobuje enormní „zrychlení" jeho dějinných událostí ve srovnání

s chodem historie tak, jak ji známe z běžné praxe. Upozorněme, že civitas migrans jsou vždy v jistém druhu „státy ve státě“,

a proto disponují vlastní armádou a/nebo námořnictvem, autonomní samosprávou srovnatelnou s vládním zřízením státu, měnou, často také náboženstvím/i, samozřejmě svébytnými kulturními projevy, hymnou aj. 

 

Vraťme se ovšem ke specifickému časovému rysu bludné obce. V naší lidové kultuře se setkáváme s pověstmi o hrdinech, již zabloudili či úmyslně vstoupili do skal a jeskyní, kde vykonali hrdinský čin nebo jen zažili něco neobvyklého (např. v pověsti o hoře Blaník). Dotyčný se poté vrací zpět a zjišťuje, že buď uplynula neúměrně dlouhá (1 rok, 100 let apod.), nebo naopak krátká (žádný časový rozdíl) doba od jeho návštěvy. Vzhledem

k vymezené časovosti města se domníváme, že popisované bájné jeskyně tvoří jeden z mnohých meziprostorů vedoucích právě do Jedlišova. 

 

Autorovi tohoto textu bylo dovoleno pobýt v Jedlišově celý rok, a to na základě prosby prostřednictvím korespondence. Časový rozdíl: Po návratu zjištěno, že v „našem světě“ uplynulo přibližně 10 minut. 

 

Následující náležitě upravené záznamy by tak měly čtenáři posloužit nejen jako úvod do tématu civitas migrans, ale především coby seznámení s Jedlišovem a jeho naturelem.

 

Pozornému čtenáři neujde, že byly jednotlivé texty vytvořeny na způsob uměleckých stylů a útvarů. Nevylučujeme snahu estetického a estetizujícího zpodobnění událostí, jejichž svědky jsme byli, neboť předpokládáme, že takto budou výmluvně artikulovat naše subjektivní vnímání zážitků

a zároveň se snad jedlišovské osudy stanou našemu čtenáři přístupnější. 

 

 

Stručný úvod k textovému kompendiu jedlišovského virtuálního labyrintu, sepsaný pateris Ordinem Lžicariánis Albrechtem Mývalem, docentem alchymického šílenství,

v časných hodinách pátého února LP 2021.